Nikdy není pozdě

Každý z nás si někdy řekl, že „to už nemá cenu“, ať již šlo o záležitosti malicherné, nebo naopak o záležitosti, které mohly určovat jeho budoucí cestu. Tato druhá možnost se zdánlivě týká i mladého pana Karla. Pan Karel si ale řekl, že „to cenu má“, že se nesmíří se svým osudem a vzepře se mu.
Pana Karla jsme kontaktovali kousek od hlavního nádraží. Byl unavený, špinavý, neměl peníze a byl zraněný. Nabídli jsme mu pomoc, kterou přijal. Hned ten den jsme tak pana Karla doprovodili do nemocnice, kde mu zranění vyčistili a přelepili. Bylo ale potřeba ránu čistit častěji. Aby ji bylo možné čistit, bylo nejprve potřeba sprchy, kterou jsme mu domluvili v Nízkoprahovém denním centru. Poté začal pan Karel chodit na pravidelné převazy, které mu zajišťovali sestřičky z Domácí zdravotní péče. Panu Karlovi se díky spolupráci s pracovníky Terénního programu, pracovníky Nízkoprahového denního centra a s Domácí zdravotní péčí, zranění krásně hojí a jakmile bude zhojené, chce si najít práci.
Pan Karel, přestože je osoba bez přístřeší, chce také splácet své finanční závazky. Má totiž malou dceru, na kterou má platit výživné. Jakožto otec, který miluje své dítě, chce i přes svou neutěšenou situaci tento závazek plnit. Důkaz této vůle budiž i jeho telefonický kontakt s maminkou, které se původně bál vůbec oznámit, že je na ulici. Se svou maminkou řešil, jakým způsobem zjistit, kolik má platit na svou dceru. Díky tomuto telefonátu nejen, že projevil svou snahu splácet dluhy, ale také obnovil kontakt s maminkou a později i se svou bývalou partnerkou a jeho dcerou.
Pan Karel je jedním z příkladů, kdy vůle a síla říct si nikdy není pozdě! vyvede člověka i z těch zdánlivě neřešitelných životních strastí.

                                                                                                               Mgr. Karel Pikeš
                                                                                      pracovník Nízkoprahového denního centra