Parťačky v terénu

V terénní práci vnímám jako hodně důležité mít v týmu kolegyně, se kterými si budeme rozumět a intuitivně tušit, co druhá potřebuje a co leckdy říct klientovi, aniž bychom se sáhodlouze radily.

Často nám totiž při práci nastanou situace, kdy je opravdu potřeba, abychom se na sebe s kolegyní jen podívaly a věděly, co máme udělat.

,,My se s vámi teď rozloučíme. Letáček jsme vám daly, a pokud budete potřebovat, můžeme se potkat každou středu na kontaktním místě v 9 hodin u divadla,“ sděluje sociální pracovnice K. klientovi R.

A kdy to může nastat? Jsou to situace, ve kterých se necítíme komfortně – jednáme s klientem, který třeba nemá svůj den, a s kolegyněmi cítíme, že je lepší naše setkání ukončit a potkat se ve vhodnější chvíli. Také to může být v situaci, kdy oslovíme někoho nového a on o komunikaci s námi nejeví nejmenší zájem.

Nebo naopak. Tento člověk je natolik překvapený tím, že jej oslovil někdo se zájmem o jeho osobu, že se v něm otevřou stavidla a všechny jeho křivdy se vyvalí ven a tento člověk může být až slovně agresivní.

A to je přesně chvíle, kdy jsou na sebe dvě teréňačky naladěné a jedna ustoupí druhé a dělá ji garde. Lidově řečeno jí a klientovi kryje záda. Vytváří jim jakýsi bezpečný prostor pro jejich intervenci.

Při práci v terénu tohle vnímám jako jednu z klíčových věcí. Pracujeme na ulici se všemi jejími vlastnostmi – hluk, lidé, žádné soukromí. Proto je potřeba, abychom si bezpečný prostor k práci poskytovaly sobě navzájem.

                                                                                             Iveta Mestlová, DiS.
                                                                                              Terénní pracovnice