Od beznaděje k naději na nový domov
Když k nám paní A. loni v létě přišla, znali jsme její příběh, protože byla původně klientkou noclehárny. Měla s sebou jen tašku s pár věcmi, a v očích obrovskou únavu. V okamžiku, kdy jí byl ukázán její pokoj, se rozplakala štěstím.
Paní A. je milá, přátelská a zodpovědná žena, která do Azylového domu nastoupila poslední červencový den roku 2024. Osobou bez přístřeší se stala ze dne na den. Přestože nájemní smlouva bytu, ve kterém s manželem bydleli, byla napsaná na její jméno, manžel, se kterým žila, ji bez právního důvodu vystěhoval. Paní Alena si tehdy neuvědomovala, že na to neměl nárok. O to víc ji situace zasáhla – ztratila nejen střechu nad hlavou, ale i svého muže, kterého velmi milovala. Její manžel je v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody a pravděpodobně dojde k rozvodu. V jejich vztahu bylo přítomno i domácí násilí.
Než se pro ni v Azylovém domě uvolnilo místo, musela několik měsíců přespávat na noclehárně. Pro ženu, která není zvyklá na život „na ulici“ a zároveň trpí lehkou mentální retardací a řečovými problémy, to bylo psychicky velmi náročné období. Paní A. je velice důvěřivá, a to ji v takovém prostředí často vystavovalo riziku – půjčovala peníze lidem, kteří toho zneužívali. Do Azylového domu nastoupila 31. července 2024. Od prvního dne se chová přátelsky ke všem kolem sebe, řádně dodržuje domovní řád a aktivně se zapojuje do práce na zlepšení své situace.
V průběhu pobytu začala navštěvovat psychiatra i neurologa, a s podporou sociální pracovnice se pustila do řešení svých dluhů – za elektřinu a mobilní služby. Nejprve je splácela z invalidního důchodu, ale brzy se jí podařilo překonat strach a najít si práci jako uklízečka. Přestože měla zpočátku velké obavy, vše zvládla a dnes hovoří o tom, že by o toto zaměstnání velmi nerada přišla. Její zaměstnavatelka je s azylovým domem v kontaktu, a je s paní A. velmi spokojena.
Díky stabilnímu příjmu se jí podařilo dluhy zcela splatit a začít spořit. Společně se sociální pracovnicí si vytvořila finanční plán, díky kterému má dnes naspořeny první finance. Pokud bude vše fungovat dle plánu, do července 2025, by měla mít naspořenou částku, která by mohla stačit na úhradu dvou nájmů na ubytovně Vzhledem ke své důvěřivé povaze, především v oblasti financí, by pro ni ale nebylo příliš bezpečné nastěhovat se na běžnou ubytovnu. Snem paní A. je malá garsonka – vlastní prostor, kde bude mít klid a pocit bezpečí. Jelikož by si chtěla splnit tento svůj smělý sen, zažádala o prodloužení pobytu na azylovém domě o tři měsíce. To by jí umožnilo našetřit takovou částku, kterou by mohla použít na zaplacení kauce a prvních nájmů.
Díky své houževnatosti, pozitivitě a vlastnímu úsilí dnes paní A. vidí svou budoucnost s velkou nadějí. Udělala obrovský krok od životní krize ke stabilitě a soběstačnosti. Její příběh tak může být inspirací i pro ostatní klientky, které se ocitly v těžké životní situaci. Pro tým pracovníků azylového domu je paní A. připomínkou, že podpora, trpělivost a lidský přístup mohou být pro klientky klíčovým impulzem k jejich cestě za změnou této situace.
Mgr. Aneta Johnová
sociální pracovnice
