Tréninkový byt spojuje rodiny
Od červa roku 2025 máme k Městskému azylovému domu pro ženy a matky s dětmi v Pardubicích k dispozici také tzv. „tréninkový byt“. Zřízení tréninkového bytu se v praxi velmi rychle ukázalo jako funkční a smysluplný nástroj podpory klientek, které mají potenciál přejít do standardního nájemního bydlení. Tréninkový byt umožňuje postupný přechod ze sdílených bytových jednotek azylového domu do samostatného bydlení, které je ale stále součástí pobytové služby, a které dává klientům prostor převzít odpovědnost za běžný chod domácnosti v bezpečném a kontrolovaném prostředí.
První klientka, která byt využívala se svými dospívajícími dětmi, zde pobývala přibližně 4 měsíce. Po tuto dobu fungovala spolupráce velmi dobře, rodina plnila nastavená pravidla a spolupracovala se sociálními pracovníky. Výsledkem této spolupráce bylo nalezení navazujícího nájemního bydlení, do kterého z tréninkového bytu odešli. Tréninkový byt tak splnil svůj účel jako přechodový stupeň mezi azylovým domem a běžným nájemním bydlením.
Od listopadu je obsazen druhou klientkou s třináctiletou dcerou. Klientka je zaměstnána na chráněném trhu práce a pobírá invalidní důchod 1. stupně. V průběhu pobytu se podařilo navázat spolupráci i s jejím partnerem, který se po ztrátě společného bydlení ocitl bez přístřeší. Při zahájení spolupráce působil velmi zanedbaně, byl uzavřený a bez jasné představy o dalším směřování. Na základě naší sociální intervence se zaevidoval na úřadu práce, požádal o dávky hmotné nouze a aktivně si hledá zaměstnání. V současné době je velmi komunikativní, aktivně se podílí na chodu domácnosti a projevuje reálnou snahu situaci rodiny změnit. Od 14. ledna je součástí tréninkového bydlení v rámci spojování rodiny, které zatím probíhá bez komplikací a zároveň také 1. mužským klientem naší služby.
Nově se do situace promítá také potřeba řešit bydlení pro plnoletého syna klientky, který je dlouhodobě zaměstnaný na hlavní pracovní poměr a aktuálně bydlí na ubytovně s nevyhovujícími podmínkami. Tréninkové bydlení v rámci spojování rodiny tak nyní hraje roli i v prevenci propadu u mladého pracujícího člověka, který má stabilní příjem, ale nemá přístup k vyhovujícímu bydlení.
Z osm měsíců provozu tréninkového bytu je zřejmé, že se nejedná pouze o „svobodnější bydlení“, ale o funkční nástroj, který přináší konkrétní výsledky – stabilizace rodiny, úspěšný přechod do navazujícího bydlení a návrat k „běžnému životu“. Vzhledem k pozitivním zkušenostem se proto jeví jako logický a potřebný krok, zřízení druhého tréninkového bytu, což by nám umožnilo kontinuální práci s více rodinami zároveň.
Mgr. Aneta Johnová
sociální pracovnice



